Propaganda. Termín, o kterém se v posledních letech znovu začíná hojně diskutovat. Není tomu tak dlouho, kdy v rámci EU vznikl subjekt, který má proti tomuto druhu šíření dezinformací bojovat. Mnoha lidem to nepřijde ničím výjimečné, protože tvrdí, že propagandě jsme byli a jsme vystavováni neustále, ať už té východní či západní. S pojmem propaganda se mi ale asociuje ještě další termín a tím je kritické myšlení. Tuto schopnost postrádá mnoho mých vrstevníků a co je zarážející, tak i mnozí starší lidé.
Přiznávám se, že bych se k tomuto tématu za normálních okolností vůbec nevyjadřoval, ale posledním impulzem k sepsání této krátké úvahy pro mne byla studie, kterou vydala univerzita ve Stanfordu. Ta prováděla šetření mezi 350 studenty středních škol. Výzkum sice ukázal, že více než tři čtvrtiny studentů jsou schopny rozeznat mezi tradiční reklamou a klasickou novinkou/reportáží, která by měla odrážet skutečná fakta. Zarážející je ale procento studentů (80%), kteří věří, že sponzorovaný obsah je také reálným příběhem či faktem. To znamená, že mnoho studentů nemá ponětí, co vlastně označení „sponzorovaný obsah“ znamená, i když by tyto schopnosti měly být rozvíjeny již od základní školy.
Podle mne je orientace v různých typech sdělení a schopnost rozlišovat reklamu a propagandu od skutečnosti tématem, nad kterým se musíme zamyslet. Kritické myšlení, zdá se, není problém pouze střední a východní Evropy, ale také vyspělých států. Ostatně toto tvrzení se potvrdilo i v rozhodnutí občanů Velké Británie, kteří se pod tlakem lživých argumentů rozhodli opustit Evropskou unii. Nyní se v evropské společnosti pohybujeme na hraně. Vždyť právě neschopnost občanů kriticky uvažovat narušuje politickou stabilitu a rozděluje evropské státy. Samozřejmě, že problém je poněkud hlubšího charakteru a politické špičky za určitý neúspěch mohou děkovat i samy sobě, ale absence kritického myšlení ovlivňuje u části populace jejich volební rozhodnutí, zejména v příklonu k extrémním alternativám.
Výzvu, kterou by evropské vzdělávací systémy měly urychleně přijmout, je systematická výuka kritického myšlení. Upozorňovat studenty na projekty, které se o propagandu snaží, a nečekat, až na ni narazí sami a začnou jí věřit. Nemluvím zde o vštěpování názorů, ale o snaze vysvětlit mladým lidem, jak pracovat s informacemi. Je to bezpochyby složitý úkol, který může být nad síly některých pedagogů na středoškolské úrovni. Nicméně v dnešní době jde o úkol zcela zásadní. Když nebudeme myslet na budoucnost, může se stát, že místo současných politických špiček za nás budou rozhodovat jiní, a těm může propaganda velmi vyhovovat.