Při projevu Petra Pitharta k 80. výročí narození Václava Havla přechází mráz po zádech. Každý člověk si při jeho slovech alespoň trochu musel sáhnout do svědomí. Projev přišel v momentě, kdy mnoho lidí a zejména politiků zapomíná na minulost. Ano, je v lidské povaze filtrovat vzpomínky pouze na ty dobré, ale opravdu jsme zapomněli na to, co se zde dělo? Jsme líní vzít knížku a číst ji?
Proč zpochybňujeme a zapomínáme na činy minulého režimu, který represivně potíral jakoukoliv pluralitu názorů. Proč politické elity najednou veřejně prohlašují možnou koalici s KSČM? Pouze pro osobní prospěch? Minulý týden jsem ve vlaku vedl rozhovor s postarším pánem (60), který (mimo jiné) výhodnost minulého režimu viděl v existenci „průmyslových“ lékařů. Shodou okolností se tímto oháněl i kandidát za KSČM do Senátu v rozhovoru pro DVTV. Opravdu nám je útěchou přítomnost lékaře ve fabrice i přesto, že mnoho lidí díky vykonstruovaným procesům přišlo o život? Mnoho lidí přišlo o svůj majetek. V době měnové reformy v roce 1953 lidé přišli i o své úspory. Společnost díky komunismu přišla i o vzájemnou sociální důvěru. Je nám to všechno jedno? Jsme lhostejní k osudu jiných lidí? Umíme pouze závidět a proklamovaná „rovnost“ tehdejšího režimu nám vyhovovala?
Nebo jsme národem, který se i za těžkých chvil dokázal vždy zvednout, být hrdý a silný. Ano, i já mám radši jednoduchá východiska, nicméně svět nemá pouze černou a bílou. Problémy nejsou jednoduché a nikdy ani nebudou. Proč věříme populistům, kteří nám tyto řešení nabízí. Před druhou světovou válkou nám „populisté“ nabízeli jednoduchá řešení. Adolf Eichmann přišel s možností vystěhování Židů na ostrovy jako je Madagaskar. Nyní s podobnou možností (v otázce muslimských uprchlíků) přichází náš demokraticky zvolený prezident Miloš Zeman.
Mezi liberální demokracií a totalitou je zdá se mnohem tenčí hranice, než jsme si kdykoliv mysleli. Politická elita využívá důvěry občanů k tomu, aby s nimi mohla manipulovat. Nepřijímá odpovědnost za své činy jak v osobním, tak politickém životě. Politická elita nebyla schopna vytvořit důvěru starší generaci v současný politický režim a ztrácí důvěru té mladší.
Zakončil bych to Pithartovým výrokem z konce jeho projevu: „Vzpomínejte si pořádně.“
